Díl první - paní Jarka

24.05.2023

Paní Jarka se do mého projektu přihlásila jako první a bylo to úžasné. Hned při prvním setkání jsem zjistila, že je paní Jarka nejen "moje krevní skupina", ale hlavně úžasný člověk. Vyprávěla mi o svém životě, o své práci – hrnul se z ní proud nadšených slov a já ani na vteřinu nepochybovala, že svou práci milovala, dávala do ní celé své srdce i duši. Na konci prvního setkání jsem přemýšlela, jak by se dal tento příběh shrnout do jedné věty. A zjistila jsem, že jedna věta mi nestačí, potřebuji minimálně tyto:

"Jdi za svým snem"

Všechno co dáš, se Ti vrátí."

Když najdeš své poslání………"

"Když zachráníš člověka, zachráníš, celý svět."

Několikrát jsme se sešly, byly jsme společně fotit a já bych Vám chtěla příběh a práci paní Jarky přiblížit…………

Paní Jarka se narodila v Praze, kde začala i chodit do školy, vystudovala ekonomickou střední školu se zaměřením na dopravu a spoje. S tímto vzděláním by mohla pracovat třeba na poště, ale jak sama říká, věděla, že takovou práci nikdy dělat nechce. Život a osud jí potom zavál do Liberce, který si zamilovala. Věděla, že potřebuje pracovat s lidmi, dětmi a první práce v tomto směru ji čekala v Diagnostickém ústavu. S podporou tehdejší paní ředitelky začala ve svých 35 letech studovat pedagogickou školu.

Její nejdůležitější pracovní etapa ji čekala ve Zvláštní internátní škole v Jablonci nad Nisou, kde rozdávala svou lásku, radost i energii celých 17 let. V této škole se výrazně podílela na vzniku prvních přípravných tříd. Možná i pro to, že nikdy neměla své vlastní děti, všechny děti, které učila, velmi milovala a věnovala jim neutuchající množství energie a lásky a času. Prostě to byla "její cikáňata".

Ve třídě bylo zapsáno kolem 16 dětí, pravidelně jich do školy chodilo cca 12. A paní Jarka je nejen učila a připravovala na školní docházku: s dětmi chodila do sauny, jezdit na koních, pořádala tradiční školní aktivity, jako jsou vánoční besídky, návštěvy Mikuláše, pobytové tábory a mnoho dalšího. A také netradiční aktivity – s dětmi třeba chodila v Jablonci po městě a uklízela odpadky.

Nadšeně mi vyprávěla, jak pořádala recitační soutěž, které se jako patron účastnil i známý liberecký herec Vojtěch Ron. Nejprve se mu do spolupráce moc nechtělo, ale nakonec byl dojatý a nadšený ze všech dětí a jejich výkonů. A když mi líčila koncerty "svých" dětí v bazilice v Hejnicích, které pořádala společně s Konzervatoří J. Ježka, bylo mi jasné, že všem zúčastněným připravila úžasné zážitky a vytvořila jim vzpomínky na celý život……. 

Paní Jarka mi řekla, že v určité chvíli věděla, že je na čase, aby toto zaměstnání opustila. Ale dodnes jí tyto náročné, ale jistě krásné roky připomínají její bývalí žáci.

Třeba (dnes již čtyřicetiletý) Renda, který ji navštěvuje na velikonoce, zve ji na oslavy narozenin a i díky paní Jarce dostal šanci žít svůj normální život a chodit do práce.

Nebo rodina paní Magdy, jejíž všechny 3 děti chodily do třídy paní Jarky – všechny 3 děti s k paní Jarce vždy nadšeně hlásí.

Nebo rodina z Jablonce, které vyhořel dům – paní Jarka s pomocí místního faráře rodině pomohla, aby děti nemusely do dětského domova. Za jednou z dcer (kterou paní Jarka poznala na internátním učilišti) paní Jarka dodnes jezdí – Magda má dnes již 3 dospělé děti a 3 vnoučata.

S paní Jarkou jsme vzpomínaly i nad fotografiemi, které mi přinesla ukázat.

Společně jsme se vrátili " na místo činu" do školy, kde paní Jarka dlouhá léta působila. Ve škole paní Jarka chvilku vzpomínala s milou paní ředitelkou, která ve škole působila společně s paní Jarkou, ale hlavně strávila pár minut s dětmi – a já jsem měla možnost vidět v jejích očích to nadšení, energii a lásku, kterou kolem sebe začala opět jakoby automaticky šířit.

A co dělá paní Jarka dnes? Pokud si myslíte, že sedí doma, tak se samozřejmě mýlíte. Paní Jarka ne činorodá žena – navštěvuje univerzitu třetího věku, kurzy malování a focení, ráda chodí na výlety po krásném libereckém okolí. To, co věnovala cizím dětem během své práce, se jí vrátilo v tom osobním – společně s druhým manželem jí život přinesl i dvě dcery a časem i několik vnoučat, pro které je opravdickou a milující babičkou.

Jsem moc ráda, že se mnou i s Vámi, paní Jarka podělila o své vzpomínky a zážitky. Dík patří i paní ředitelce Mgr. F. Burešové a dalším pracovníkům za možnost navštívit a fotit ve škole.

Pokud paní Jarku někdy v Liberci potkáte, budete vědět, že spoustu let pracovala s dětmi ze sociálně slabých rodin, že je milovala, že jim věnovala ohromnou spoustu energie, lásky, času a spoustu těchto dětí ovlivnila a dala jim šanci prožít život jinak, lépe……..